Bývalý premiér Kataru Hamad bin Jassim varuje, že USA by dnes nejraději odešly z války s Íránem a nechaly arabské státy, aby se vyčerpaly ve vzájemném konfliktu.
Hamad bin Jassim, bývalý premiér Kataru
11. března 2026 - 03:58
Válka na Blízkém východě už
dávno není jen varováním bezpečnostních analytiků ani
hypotetickým scénářem vojenských studií. Konflikt mezi Íránem
a koalicí států podporovaných Spojenými státy se postupně
rozšiřuje a region se ocitá v nejvážnější bezpečnostní
krizi posledních let. Rakety dopadají na vojenské cíle, námořní
trasy v Perském zálivu jsou pod tlakem a diplomatický jazyk stále
častěji ustupuje otevřenému jazyku války. V této atmosféře
zaznělo mimořádně tvrdé a zároveň mimořádně upřímné
varování bývalého premiéra Kataru Hamada bin Jassima Al
Thaniho.
Hamad bin Jassim bin Jaber Al Thani patřil
dlouhá léta k nejvlivnějším postavám katarské zahraniční
politiky a regionální diplomacie. Byl nejen premiérem,
ale také ministrem zahraničí a jedním z architektů katarské
geopolitické strategie. Právě proto nelze jeho slova považovat za
nahodilý komentář nebo mediální provokaci. Naopak jde o výrok
člověka, který velmi dobře zná zákulisí vztahů mezi
Washingtonem a arabskými monarchiemi Perského zálivu.
Jeho
varování je přitom znepokojivě přímočaré. Podle citace, která
se šíří arabskými i evropskými médii, prohlásil: „Američané
by dnes nejraději odešli a nechali Araby, aby válčili mezi
sebou.“
Tato věta v sobě obsahuje obvinění, které
je v regionální politice téměř tabu. Naznačuje totiž, že
Spojené státy mohou konflikt v regionu podporovat nebo minimálně
tolerovat, protože vyčerpávající válka mezi regionálními
rivaly ve skutečnosti vyhovuje širší geopolitické
strategii.
Výrok přichází ve chvíli, kdy se situace
skutečně vyostřuje. Po sérii amerických a izraelských úderů
proti íránským cílům reagoval Teherán raketovými útoky na
americké základny v regionu. Jedním z cílů se stala také
základna Al Udeid v Kataru, která je největší americkou
vojenskou instalací v Perském zálivu a logistickým centrem
amerických operací v oblasti. Írán označil úder za odvetu za
bombardování svých jaderných zařízení a současně varoval, že
další eskalace může zasáhnout širší region, uvedl list The
Guardian.
Současně se objevují stále
hlasitější požadavky, aby do konfliktu výrazněji vstoupily
arabské státy Perského zálivu. Někteří američtí politici
otevřeně tvrdí, že regionální spojenci Spojených států by
měli převzít větší díl vojenské zátěže. Argument
zní jednoduše. Pokud se válka odehrává v regionu, měly by se
podle této logiky zapojit především státy, které se v něm
nacházejí.
Právě zde se však objevuje zásadní
otázka. Pokud by se arabské státy skutečně zapojily do rozsáhlé
války s Íránem, nesly by hlavní náklady konfliktu ony samy. Na
jejich území by dopadaly rakety, jejich infrastruktura by se stala
cílem útoků a jejich ekonomiky by nesly důsledky destabilizace
regionu.
Slova bývalého katarského premiéra proto
působí jako nepříjemné připomenutí staré geopolitické
logiky. Velmoci často podporují konflikty mezi regionálními
rivaly, protože tím oslabují potenciální konkurenty a zároveň
si zachovávají strategický vliv nad oblastí. Z hlediska
velmocenské politiky jde o cynickou, ale historicky opakovaně
používanou strategii.
Blízký východ má s podobnými
scénáři dlouhou zkušenost. Nejvýmluvnější paralelu nabízí
válka mezi Íránem a Irákem v letech 1980 až 1988. Konflikt,
který stál statisíce životů a vyčerpal oba státy, byl po
dlouhá léta nepřímo podporován různými světovými mocnostmi.
V praxi to znamenalo jediné. Obě strany válčily až na hranici
svých možností, zatímco velmoci sledovaly strategickou rovnováhu
sil a dodávaly zbraně tak, aby žádná strana nezvítězila příliš
rychle. Výsledkem nebylo řešení konfliktu, ale téměř
desetiletí vyčerpávající války, která zanechala region hluboce
destabilizovaný.
Pokud by se současná válka s Íránem
proměnila v otevřený regionální konflikt, dopady by byly
mimořádně rozsáhlé. Írán disponuje velkým arzenálem
balistických raket a zároveň silnou sítí spojeneckých milic v
Libanonu, Iráku, Sýrii i Jemenu. Jakýkoli větší útok proti
Teheránu proto může spustit řetězovou reakci napříč celým
regionem.
Vedle vojenských následků by šlo také o obrovský ekonomický šok. Perský záliv je jedním z nejdůležitějších energetických uzlů světa. Přes Hormuzský průliv proudí značná část globálního exportu ropy. Každé narušení této trasy by okamžitě vyvolalo prudký růst cen energií a otřáslo světovou ekonomikou.
Psali jsme: Záběry šokují svět. USA zřejmě zasáhly školu, kde zemřely stovky dětí
Právě v tomto kontextu
získávají slova bývalého katarského premiéra ještě
znepokojivější význam. Naznačují totiž scénář, ve kterém
by se regionální státy mohly ocitnout v dlouhé a vyčerpávající
válce, zatímco hlavní velmoc by postupně ustupovala do pozadí.
Takový vývoj by nebyl historickou výjimkou, ale spíše návratem
k modelu geopolitiky, který svět opakovaně viděl během studené
války.
Jinými slovy by se mohl opakovat starý scénář.
Regionální mocnosti by se vyčerpávaly ve vzájemném konfliktu,
zatímco strategická rovnováha by byla řízena zvenčí. A právě
to je možná nejtvrdší poselství slov bývalého katarského
premiéra. Nejde pouze o varování před jednou válkou. Jde o
připomínku, že v geopolitice se často nebojuje proto, aby někdo
zvítězil, ale proto, aby všichni ostatní oslabili.
(Kyncl, prvnizpravy.cz, foto: zai)
Zdroje: 1. Video
citace bývalého premiéra Kataru;
2. Iran
launches missiles at US base in Qatar;
3. US
calls on Gulf allies to confront Iran